Vyjádření kapitánů Tatry Smíchov a Sparty Praha

Kauza finálového utkání je v posledních hodinách a dnech hlavním diskutovaným tématem v českém ragby. Přinášíme vyjádření kapitánů obou týmů, Jiřího Černého z Tatry a Jana Páva ze Sparty, která jsou dostupná na webu nebo facebooku obou klubů.

Kapitán RC Tatra Smíchov – Jiří Černý

Vážení přátelé ragby,

jako kapitán „A“ týmu Tatry Smíchov bych se rád vyjádřil ke vzniklé situaci kolem finále Extraligy. Je mi jasné, že ať napíšu cokoli, tak to vyvolá další emoce, proto bych rád všechny požádal, aby své výrazy řádně uvážili.

Ačkoli to může vypadat, že jsme se snažili si finále zjednodušit, určitě to nebyl náš cíl a mrzí nás, že v tom mnozí vidí pouze naši zbabělost. Na zápas se Spartou jsme se připravovali a věřili jsme ve výhru, nebo minimálně v hodně vyrovnanou hru. Je tedy velká škoda, že se neutkáme, a to i proto, že Sparta celý rok podává na hřišti pěkné výkony a finále by si za předváděnou hru zasloužila. Naštěstí k porovnání sil budeme mít ještě mnoho příležitostí.

Po předchozích zkušenostech, kdy byl v minulosti kontumován náš zápas s Vyškovem, nebo vyřazen Olymp při turnaji v sedmičkách, se v Tatře snažíme dodržovat pravidla na 100%. Posouzení případu ze strany unie nemohu objektivně hodnotit, nejsem právník. My jsme především hráči, hrajeme s tím, kdo proti nám nastoupí, a nechceme řešit věci okolo. I mně a týmu přijde zvolený trest krutý, nicméně nepochází z Tatry, ale z pravidel soutěží ČSRU. A jak říkám, my jsme za takové chyby byli v minulosti potrestáni stejným způsobem. V každém případě plně respektujeme pravidla a rozhodnutí řídicích orgánů. Za tím si stojíme všichni hráči.

Proto mě hodně mrzí taková kampaň, která se na sociálních sítích rozjela, byť chápu závažnost situace, když jde o finále. Jak se veřejně vyjadřují někteří lidé, je podle mě to hlavní, co kazí pohled na české ragby.

Viděl jsem také pár komentářů o tom, proč se nevyjadřuje i někdo z našeho týmu. Bylo to z toho důvodu, že jsem o to spoluhráče požádal. Ruku na srdce, nemyslím si, že naše komentáře by něco vyřešily, ba naopak, podnítily by další nenávistné reakce. Proto i tohle vyjádření přichází až teď.

Nepředpokládám, že to, co jsem napsal, teď všechny přesvědčí. Doufám, že jsem vám alespoň dal lehký náhled do situace týmu, který se snaží předvádět to nejlepší ragby. Chci poděkovat těm, kteří nás podporují a věří v naši cestu. Jak již bylo napsáno v prohlášení RCTS, nemyslím si, že trvání na pravidlech může být bráno jako chyba. To by přece měla být naše základní hodnota, která spojuje všechny kluby z různých míst, s různými názory a zvyklostmi.

Ragby zdar,
Jiří Černý

RC Sparta Praha – Jan Páv

Pokud chceme pomoct ragby, měli bychom každý začít u sebe 

Rád bych se jako hráč a kapitán A týmu Sparty vyjádřil k aktuálnímu dění okolo českého ragby. V diskuzích mi totiž chybí několik zásadních pohledů, které vidím z pohledu hráče i celoživotního fanouška ragby. Všechno, co v tomto komentáři napíšu, se nevztahuje pouze k současnému problému Sparty a Tatry – týká se každého, kdo se aktivně podílí na tom, aby se to české ragby přiblížilo světovému. Komentář má tři hlavní body: hodnoty ragby, fanoušci a hráči.

1. Hodnoty ragby

V první řadě tu jsou hodnoty ragby: respekt, férovost a morální integrita. Spíš než abychom se jimi řídili, využíváme je jako prostředek, jak ukázat, že ti druzí jsou špatní. Přitom, o co jiného se člověk může opřít, když se dostane do komplikované situace. Věřím, že je to právě etika, která nám říká, jak se správně zachovat.

Je třeba ptát se, kde se tahle etika bere. Myslím, že to začíná doma, ale z osobní zkušenosti vím, že klub je jedním z hlavních vlivů, který ragbistům a ragbistkám formuje vznikající světonázor. Kolik z klubů o hodnotách pravidelně mluví, viditelně je ukazuje a aktivně je využívá jako argumenty při rozhodování? Jsou to právě tyto složité momenty, kde by se měly tyto hodnoty vynořit – ne jako slova, ale činy.

2. Fanoušci

Za druhé jsem smutný z toho, jak se rozhodnutí vedení dvou klubů a několika komisí České ragbyové unie přenáší na samotné fanoušky. Fanoušci mají právo být naštvaní. Od začátku jara se těšili, jak budou ve státní i ragbyový svátek hrdinně mrznout a fandit svým klubům. Naplánovali si podle toho svůj program a teď už ho třeba nemohou změnit. O své finále přijdou (a pokud nepřijdou, opravdu si ho teď dokáží užít?).

S několika fanoušky jsem mluvil a začínám se bát, aby se tato situace nepřesunula také na tribuny. Při ragby nesmí docházet ke slovním, ani jiným útokům. Udělám, co půjde, aby se tohle na Spartě nestalo.

3. Hráči

Nakonec úplně zapomínáme na hráče samotné. A opět nemluvím jen o Spartě a Tatře – mimochodem, nechtěl bych nyní být v kůži hráče Tatry, který třeba se svým vedením plně nesouhlasí. Ale co Říčany, které se připravovaly na domácí utkání? Co Vyškov, který ještě včera v 19 hodin nevěděl, zda má objednat autobus na cestu do Prahy?

Vzpomínám si na poslední dny před finále Extraligy 2016/2017. Jako hráč už nemáte myšlenky na cokoliv. Těšíte se, zároveň jste nervózní. Poslední noc a dopoledne před finálovým zápasem jsme trávili společně jako tým v Dobřichovicích. Pro mě osobně je to stejně důležitá část finálového dne jako zápas a výsledek samotný. Utváří to vzpomínky, které si s sebou nesete do konce života. A o to teď všechny čtyři kluby přichází.

Co to bude znamenat pro motivaci těch kluků (a holek) dělat něco víc pro ragby – ať už na hřišti, mimo něj a třeba v boji za národní tým? Není to náhoda, že v národním týmu teď není moc Sparťanů, přestože start za nároďák považují za čest. Jak toto ovlivní hráče a hráčky ostatních týmů, kteří jsou v tom úplně nevinně?

Jak z této situace ven?

Všechny tři body spojuje jedno – frustrace. Fanoušků, hráčů, rodičů, kteří vodí své děti na ragby. Frustrace lidí mimo ragby, kteří se ragby snaží pomoct (co, Česká televize?). Věřím, že frustrovaní jsou nakonec i samotní funkcionáři. Frustrace přichází rok před začátkem mistrovství světa v ragby, tedy v období, kdy rapidně roste zájem o ragby. Dostane se za rok české ragby do takové kondice, abychom to dokázali využít?

Přál bych si, aby tomu tak bylo, a myslím, že stačí málo – chtít. Jenže v tom nám budou bránit historické sváry, osobní antipatie, ega, snaha mít moc a ovlivňovat. Nic z toho se ale nezmění, pokud nezačneme každý u sebe. V každé diskuzi, při každém setkání, ať už je to tvrdá skládka v zápase, nebo jednání na půdě ČSRU. Možná je na čase, aby se do fungování klubů, Unie i dalších oblastí dostávali lidi, kteří se chtějí bavit a chtějí se dohodnout s ostatními, bez ohledu na klubovou příslušnost. Protože takové by ragby mělo být.

Ragby zdar!
Jan Páv

P.S.: Nevěřím, že existují lidé, kteří si myslí, že by se mohli díky ragby stát milionářem ;).