Optimistický výhled pro náš národní tým

Komentář Karla Gamana – Ani největší optimista nevěří, že by se na sestupu našeho národního týmu do konference 1 sever po utkání v Portugalsku něco mohlo změnit. Třebaže tým v utkání proti Nizozemsku ukázal sílu, momentálně je výhra nad Lobos a zisk 5 bodů nesplnitelným snem, ale výhled do budoucna je spíš optimistický.

Takže co dál? Kde je naše místo v evropském ragby?

Že by se v dohledné době něco změnilo na tom, že musíme usilovat o návrat do divize Trophy a hlavně o udržení této soutěže na delší čas, je jasné. Sen o návrat mezi evropskou elitu je momentálně nereálný. Máme 16 týmů schopných hrát soutěže, Němci mají v soutěžích různých stupňů a regionálních soutěžích 114 družstev a propracovaný systém rozvoje, mohou mluvit o úspěchu v nedávné baráži o postup na mistrovství světa v Marseille, kde porazili Hongkong a Keňu a prohráli 10:29 s Kanadou, a řeší stejný problém jako naše ragby – sestup do nižší divize.

Myšlenka, že bychom uspěli v konkurenci týmů složených z hráčů plně v profesionálním angažmá jako Gruzie, Rumunsko, Rusko, Španělsko a částečně i Belgie (hráči ze zahraničních lig), je dnes prostě utopií. Co ale možné i při výběru hráčů z domácích amatérských soutěží je, je držba „třetí evropské ligy.“

Ať už byly naše výkony v minulosti na úrovni první evropské ligy, ta doba je pryč. Vždyť pro ilustraci naše poslední vystoupení v mistrovství Evropy v sezóně 2007-2008 přineslo tyto výsledky (v tabulce je celkový počet utkání s daným soupeřem / počet výher, rok a výsledek posledního vyhraného a rok a výsledek vůbec posledního utkání):

Země utkání poslední výhra poslední utkání
Belgie  7/2 2001 – 46:3 2011 – 0:55
Gruzie  9/0 2008 – 3:22
Německo 9/2 2011 – 29:23 2014 – 12:76
Rumunsko  6/0 2008 –  7:76
Rusko 7/2 2005 – 11:7 2008 – 3:49
Španělsko 8/2 2004 – 16:6 2007 – 0:46

Je tedy zřejmé, že úvahy o postoupení mezi elitu se musejí nadlouho odložit.

Na co má současný tým?

Ale na co tedy současný tým má? Zapomeňme na podzimní prohry s Polskem a Litvou, tehdejší tým postrádal to, co zdobilo ten současný v utkání s Nizozemskem – bojovnost a snaha. Dobře organizovanou nátlakovou hrou, které nebylo co vytknout, naši nutili soupeře k chybám. Sami místy skvěle postupovali, důrazně a kolmo s dobrou a většinou včasnou podporou.

Dobré mlýny znamenaly míče pro útočnou aktivitu, kterou však hatily chyby v rozehrávce a zpracování míče, což lze přičíst nerozehranosti, jindy to byla špatná osobní rozhodnutí. Také obrana byla velmi dobře organizovaná a přechod z obrany do útoku rychlý a důrazný. Co bylo výborné, že jsme neodevzdávali míče soupeři kopy z nedostatku invence nebo kopy „však on to někdo doběhne.“

Jen autová vhazování se ukázala jako určitá slabina, přitom, jak vysoké hráče máme, byla možná chyba, že jsme nezkoušeli do toho Nizozemcům hrábnout. Ovšem soustředit se na vytvoření anti maulové formace mělo své opodstatnění.

Ukázalo se také, že postupy pomalými herními fázemi sice měly výhodu v kontrole míče, ale nevýhodu v pomalém a nevýrazném postupu dopředu. Navíc takové postupy mají soustředit obranu do míst průlomů, ale při pomalosti pohybu má obrana stále dostatek času se zformovat, a dost část se pak v seskupeních chybuje.

Závěr utkání – posledních 15 minut – byl snad trochu pod vlivem uspokojení z vedení nebo docházely síly? V každém případě jsme ztratili aktivitu a dostali se do jakéhosi herního útlumu.

Ovšem na to, že tým nastoupil s hendikepem nerozehranosti, předvedl i přes porážku pozitivní výkon slibný pro účast v konferenci 1 sever.

Zdroj ZDE.

Fotogalerie Alžběty Froňkové ZDE.