Tomasz Putra: „Je to práce kolegiální, protože sám nic nezmůžu.“

Nové vedení českého ragby se domluvilo Tomaszem Putrou na jeho angažování do pozice šéftrenéra reprezentací. Po třech letech se vrací do českého ragby. Jako Polák je nám blízký jazykem, mentalitou a zná dobře naše prostředí. Svým životem a trenérskou prací ve Francii má zkušenosti z velké ragbyové země. V rozhovoru popisuje směr, kterým se jeho práce bude ubírat a také odpovídá na diskutované téma ragby 15 a ragby 7. 

Téměř přesně po dvou letech po Vašem posledním utkání s národním týmem ČR 15 mužů proti reprezentaci Maďarska (27. května 2017) jste zpět v českém ragby. Kolik času Vám trvalo tuto novou nabídku přijmout?

Tomasz Putra : Každé takové rozhodnutí diskutuji se svou paní. Je to mise spojená s častým cestováním. Jsem někdo racionálně uvažující. Přemýšlím o všem. Rád se chopím výzev a tohle je pěkná výzva. Když jsem u národního týmu ČR 15 začal, tak byl na 49 místě světového žebříčku. Když jsme v roce 2017 končil, tak pozice byla 31. Dnes je na 38 místě. Chci aby ragby bylo v České Republice velkým sportem. Nejsem ten kdo rozhoduje o politických věcech. Na druhé straně vložím svoje zkušenosti a „know-how“ do realizace.

Role šéftrenéra reprezentací je v České ragbyové unii nová pozice. Co budete mít na starost ? Co je to přesně za roli ?

T. P. : Byl jsem kontaktovaný Českou ragbyovou unií Pavlem Syrovým za sportovní úsek, který mě požádal, jestli bych se chtěl podílet svými odborný znalosti na fungování nově zřízené pracovní skupiny. Budu se zabývat především rozvojem ragby v České Republice. Nadále bude určitou záležitostí se zaměřit  na národní týmy, které budou mít vlastní trenéry. Spolu s nimi budu definovat projekt a dohlížet na všechny národní týmy: ČR U18, ČR U20 a mužský národní tým. Přeji si na tom dělat se skupinou pracovníků z federace, v které budou figurovat klubový trenéři, trenéři národních týmů a sportovní ředitel Antonín Brabec a Dan Beneš. Nejprve provedeme audit stavu všech hráčů nejvyšší soutěže v Česku. Bude to analýza a zhodnocení hráčů, která nám dá základní informace o našich hráčích. První věc, která umožní jakýkoli pokrok je znát a pochopit existující stav. S tímto pak uvidíme co můžeme nastavit. Tím se všichni dozvědí o stavu  úrovně ragby. Chci upřednostnit a propojit ty, kteří jsou na hřištích. Chci být někdo, kdo naslouchá klubům. Musíme věci zjednodušit a zpřístupnit. Je to práce kolegiální, protože sám nic nezmůžu.

České ragby se snaží profesionalizovat své vedení. První pokus s jihoafrickým sportovním ředitelem nebylo správně vysvětlené z hlediska jeho kompetencí. Vidíte podobné srovnání s Polskou ragbyovou federací, kde probíhají podobné věci ?

T. P. : Oba projekty selhaly. Pro dokončení projektu je potřeba mnoho faktorů faktorů. Pro mě hlavním problémem pro obě země je nedostatek vůdčích znalostí o stavu úrovně ragby v těchto zemích. V obou případech byly stanoveny sportovní cíle zcela nereálné.

Jak se tomu vyhnout, nebo je situace úplně jiná ?

T. P. : Nemohu to srovnávat, protože jsme nebyl autorem těchto projektů.

Ragby 7 a ragby 15 je velice diskutované téma, máme v Česku velice malou hráčskou základnu. Jak dělat tyto dvě ragbyové disciplíny, tak aby jedna nelimitovala tu druhou ? Na ragby 7, jako olympijskou disciplínu jsme schopni dostat od státu více peněz, ale kluby preferují ragby 15.

T. P. : Jak jste poznamenal, tak ragby je celkově málo rozvíjeno v České republice. Nicméně toto existuje několik let. Takže existuje historie jedné disciplíny. Je několik generací, které rozvíjely ragby a je tedy normální, že existující kluby preferují hrát ragby 15. Říkáte „ na ragby 7 jako olympijskou disciplínu jsme schopni dostat od státu více peněz“, ale to není stát, není to ministerstvo sportu kdo zná ragby. To jsou lidé v klubech, předsedové klubů a také ragbyová federace, kteří znají obě disciplíny nejlépe. Nicméně když stát chce pomoci, musí pomoci celému ragby a nikoli jen jedné z forem. V minulosti udělal stát spoustu zvláštních a nepochopitelných věcí, ale v současné době má ministerstvo lidi, kteří jsou velmi ochotní spolupracovat. Bude však záležet na nás a naší schopnosti přesvědčit je, aby si uvědomili problém a potřebu pomoci.

Považujete ragby 7 a ragby 15 jako symbiózu, nebo dvě rozdílné ragbyové disciplíny ?

T. P. : Ragby 7 a Ragby 15 patří do stejné rodiny. Sedmičky jsou bratrancem odvozeným od patnáctek, oba jsou praktikováni za stejných podmínek. Je zřejmé, že pro Českou republiku je ragbyová kultura stále velmi mladá, takže je těžké nemluvit o symbióze mezi těmito dvěma formami hry. Stejně jako ve většině zemí jsou hráči národních týmů sedmiček téměř stejní hráči hrající patnáctky. Obě formy však mají svá vlastní specifika. Hraní ragby 7 je těžší, ale pravidla můžete lépe pochopit. Zjevný rozdíl je v počtu hráčů, sedmičky je hra volnější a méně uzavřená než patnáctky. Je to hra iniciativy a svobody. Nenajdeme velké „rucks“ (spontánní mlýny). Je to jiná intenzita, běhy jsou výbušnější, akce jsou kratší. Při akci trvající jeden a půl minuty musíte vědět, jak optimalizovat obsazení hřiště, které je stále skutečným velkým ragbyovým hřištěm. Národní tým patnáctek potřebuje křídla a zadáky. A Ti nejlepší v České republice hrají v sedmičkovém národním týmu.

Kdy Vás uvidíme v Česku a jaké Vaše první kroky v této nové funkci ?

T. P. : Když jsem skončil moji práci u národního týmu v roce 2017, tak jsem se od českého ragby úplně neodřízl. Účastnil jsem se školení World Rugby v Olomouci. Už jsem začal moje návštěvy v klubech a spolupracoval jsem s národním týmem. Měl jsem první schůzku s trenérem národního týmu sedmiček. Teď s trenéry klubů začínáme implementovat plán analýzy hráčů a doufám, že se uvidíme jak budeme mít první výsledky.

Rozhovor ve francouzském originálu: Rozhovor_Tomasz Putra