Hana Schlangerová: „Nejvíce hoří situace v klubech“

České ragby bylo letos vidět v Evropě především díky ženám a dívkám. U těchto úspěchů byla Hana Schlangerová, která je hlavní osobností českého ženského ragby v poslední dekádě. V minulosti jako hráčka a v současnosti jako trenérka a funkcionářka ve službách České ragbyové unie. V rozhovoru se vrací k úspěchu českých juniorek na mistrovství Evropy v sedmičkovém ragby, ale také mluví o tom, co ženské ragby trápí a kam by mohlo směřovat v budoucnosti. 

Porazit Portugalsko, Německo, Španělsko a bojovat s Ruskem a Irskem ve vyrovnaných utkáních a obsadit 7. místo na mistrovství Evropy, jak velký úspěch to je s odstupem několika týdnů? S jakými počty hráček pracují tyhle ragbyově daleko vyspělejší země a s jakými počty jste pracovali u našeho týmu?

Hana Schlangerová: Úspěch je to pořád stejný a navždy zůstane. I když zapadá prachem a stane se z něj historie, týmu, všem, kteří se na přípravě na ME podíleli a celému českému ragby už ho nikdo nevezme.
V závěrečné fázi přípravy jsme pracovali se 17 hráčkami. Naši soupeři měli na přípravu celý rok a mohli tak pracovat klidně s desetinásobkem hráček.

Mohli bychom považovat již první utkání proti Francii, která později celý evropský šampionát vyhrála, za základ tohoto velkého úspěchu? I přes relativně vysokou prohru našeho týmu 0:45 hráčky dokázaly především v první půli Francouzkám dělat svou vysunutou obranou problémy a Francouzky pokládaly pětky až po několika fázích, ne stylem výkop pětka. Vysunutá obrana byl záměr ?

H. S. : Určitě to byl první krok k úspěchu. Aktivní obrana vyvíjející silný tlak na soupeře byla jedním z pilířů naší hry. Hráčky měly možnost si hned v prvním utkání proti silnému soupeři potvrdit, že to funguje a nabyly sebedůvěry, která je pak provázela celým turnajem a jen sílila.

V klíčových utkáních ve skupině proti Portugalsku a Německu byl záměr s rychlým napadáním útočné formace soupeřek klíčovým aspektem Vaší hry nebo tam byly další klíčové momenty ?

H. S. : Mimo snahy o silný tlak v obraně byly našimi dalším pilíři využití volného prostoru a odvaha při útočení. Vše vycházelo z našich silných stránek a zároveň nám mělo pomoci eliminovat ty slabší.

Porazily jste Španělsko, držely jste krok s Ruskem a Irskem, to jsou všechno týmy nejen z evropské, ale prakticky i světové špičky, kdy jejich dospělé týmy hrají světovou sérii v ragby 7. Jak je to možné, že jsme schopni držet krok, jedná se o výjimečnou generaci, nebo styl dlouhodobé práce realizačního týmu? Kolik tréninkových dnů tenhle tým měl letos spolu a popřípadě jaký rozpočet máte k dispozici ? Můžeme očekávat podobný výrazný výsledek v budoucnu i u dospělé kategorie? Jaká cesta by k tomu popřípadě vedla ?

H. S. : V týmu, který se účastnil ME najdeme výjimečné hráčky. Ale díky naší dlouhodobé aktivní práci víme, že podobně výjimečné hráčky nám dorůstají i v dalších ročnících a spolu s nimi řada talentovaných, jejichž rozvoj je v našich (a samozřejmě i jejich vlastních) rukách a do budoucna máme šanci sestavit ještě kvalitnější tým, než byl ten letošní.
S hráčkami jsme strávili včetně přípravných turnajů od června 13 tréninkových dnů, od začátku letošního roku to bylo 20 dní. Mimo to v Praze probíhaly pravidelné regionální tréninky. Rozpočet, který máme k dispozici pokryl náklady na chod obou reprezentačních kategorií U18 i U16. Na nevýběrových akcích se finančně spolupodílely hráčky.
Cílem práce s mladými hráčkami je především připravovat je pro dospělou reprezentaci. Pokud budeme úspěšní, zvedne se i její úroveň. Otázka je, zda to bude stačit na 7.místo v Evropě. Konkurence je na této úrovni výrazně větší.

V českém týmu bylo několik velice výrazných hráček. V minulosti jsme vždy měli několik talentovaných hráček, ale většina s ragby z různých důvodů skončila již před dospělou kategorií nebo jen po krátkém nakouknutí do ní. Jak tyto hráčky a další u ragby udržet, co jim nabídnout za budoucnost. Najít angažmá v zahraničí v rámci studia nebo jim nabídnout kvalitní tréninkový program tady doma? Byl by o kvalitní tréninkový program tady zájem? U kluků druhým rokem probíhá sedmičkový program Dukly. Mohou mít dívky podobné možnosti ?

H. S. : Hráčky často končily, protože jim zdravotní stav nedovolil v ragby pokračovat. To je něco, co by se rozhodně nemělo opakovat. Je potřeba s hráčkami pracovat tak, aby do dospělé kategorie přecházely, když na to budou fyzicky i mentálně připravené, pokud přecházejí dříve, než jim je 17 let. A u všech talentovaných hráček je třeba v tomto období úzce spolupracovat s klubovými trenéry. Vysílat talentované hráčky do zahraničí by mohlo být v našich podmínkách pohodlným řešením. My ale máme vyšší ambice. Chceme vytvořit program, ve kterém budeme s hráčkami dlouhodobě pracovat u nás. Vytvořit prostředí, které jim po ragbyové stránce nabídne podobné podmínky jako by měly na zahraniční škole. Mít možnosti, které mají muži na Dukle by bylo velkým ulehčením rozjezdu a samozřejmě i chodu takového programu.

Byla jsi u prvních úspěchů českého ragby žen jako hráčka, letos jsi byla jako trenérka u vítězství žen v Evropském poháru 15 a manažerka u juniorek, kde společně se Standou Králem vedete tento tým již čtvrtým rokem.  Jsi výrazná osobnost českého ragby žen a tvoje zkušenosti jsou podepřeny jak hráčskou, trenérskou, tak i manažerskou činností. Co teď ragby žen potřebuje, co by mělo být krokem vpřed? Více hráček, více trenérů, více peněz na přípravu, struktura organizace, tak aby byla práce více efektivní ?

H. S. : V tom se situace příliš neliší od ragby mužů nebo mládežnického ragby. Nejvíce hoří situace v klubech. Chybí lidé, kteří by se o týmy žen/dívek staraly – nejen trenéři, ale i „vedoucí týmů“, kteří by řešili vše ostatní mimo trénink. Obvykle to dělají samy trenéři nebo hráčky, ty to pak obírá o čas a energii, kterou by měli věnovat trénování. O to hůř, že se velmi často jedná o reprezentantky. Na „unijní“ úrovni by se hodilo spoustu rukou. Zvláště pokud máme dál fungovat amatérsky. Současná situace brzdí rozvoj. Jsme si toho vědomi a snažíme se to nenechat svému osudu. Bylo by skvělé a velmi potřebné, aby se podařilo u ragby udržet více žen, které končí jako hráčky. Ale nakonec je jedno, jestli to budou ženy nebo muži, kdo se zapojí. Podstatné je, že budou mít chuť a budou ochotni se dál učit. Pak se o budoucnost českého (nejen)ženského ragby není třeba strachovat.