Alexandr Křížek: „Já to vidím trochu jinak“

Od března je ve vedení České ragbyové unie. K ragby se vrátil s více než 20 letou zkušeností v reklamě a marketingu a v řízení společností. Působil mimo jiné jako výkonný ředitel Rencar Praha a.s.(1998 – 2003) a jednatel Railreklam, s.r.o. (2005- 2018). V poslední době převzal se společníky společnost ROLLPAP, a.s. která se věnuje výrobě papírové toaletní hygieny a připravuje projekt výstavby papírny. Vystudoval FFUK, držitel MBA z IESE Business school, Barcelona. Věnuje se také poradenské činnosti v oblasti marketingu, business strategií a managementu. Ragby hrál v letech 1985 – 1991 za Spartu. Ženatý, 2 děti, žije v Praze.

Jste necelý rok ve vedeni ČSRU. Na starost máte marketing svazu. Už jste dobře pronikl do ragbyového dění u nás, nebo to chce ještě trochu času ?

Alexandr Křížek: Z ragbyového pohledu jsem se za ten rok stal poučeným laikem. Třeba systém soutěží začínám chápat až poslední dobou. Ragby jsem v mládí několik let hrál, mám ho rád a rád na to vzpomínám, ale opravdovým ragbyovým fanatikem jsem nikdy nebyl. Ohromně mě ale baví a zajímá neuvěřitelný společenský a marketingový potenciál ragby jako malého sportu, který má na to boxovat vysoko nad svoji “váhovou kategorii”. Také jsem po svém návratu k ragby našel skupinu skvělých lidí, nadšenců, kteří ragby milují a pro ragby žijí, dávají mu svůj čas a energii.
Ze spolkového a organizačního pohledu jsem do ragbyového dění díky svým profesionálním zkušenostem pronikl myslím solidně a poměrně rychle. I přesto jsou některé věci, které mě nepotěšily. Našel jsem ragby rozpolcené mezi konzervativním a rozvojovým, mezi ženami a muži, ragby 15 a ragby 7, „velkými“ kluby a malými, mezi těmi kterým stačí málo a těmi, kteří chápou, že sport se v dnešní době nedá dělat intuitivně jako před 15 lety, ale že je potřeba aplikovat profesionalitu, odborné poznatky a to jak sportovní tak organizační.

Samostatnou kapitolou je z mého pohledu organizační zázemí reprezentované sekretariátem ČSRU. Základní byrokracie funguje relativně solidně a pokud bychom měli nároky jako před 15 ti lety, asi bychom mohli být i spokojeni. Sekretariát by měl být převodovkou, která přenáší energii členské základny a VV do rozvoje českého ragby, ale z mojí zkušenosti je spíše brzdou a v současné organizační a personální struktuře je jednou ze základních překážek rozvoje.

Jestli chceme České ragby rozvíjet (a kvůli tomu jsem přijal nominaci do VV a věnuji tomu část svého volného času) tak to nemůžeme dělat s jednou nohou na plynu a druhou nohou na brzdě. To utavíte motor, spojku i brzdy a zbytečně vyplýtváte spoustu paliva. Na chod sekretariátu vynakládáme nemalé prostředky, které se ale nepromítají do rozvoje. ROI (return on investment) není valný.

Jak složité je zviditelnit sport u potencionálních partnerů, který je na okraji zájmu veřejnosti u nás v ČR. Máme co nabídnout kromě ragbyových hodnot, ke kterým se hrdě hlásíme ? 

A. K. : Potenciální partneři ragby se dají rozdělit do dvou skupin: Ti kteří mají s ragby osobní zkušenost, ať už hráčskou nebo nyní častěji rodičovskou (viz. např. Dušan Palcr, prezident ČSRU a reprezentant generálního partnera J&T Banky) a ti, kterým se ragby líbí jako sport, znají ho z mezinárodních utkání, z televize nebo z vlastní divácké zkušenosti ze zahraničí a vidí v ragby „pí ár“ potenciál a soulad mezi vlastními zájmy a ragbyovými hodnotami. A jsme u těch hodnot.

Ragby je obecně mezi veřejností vnímané jako sport „s hodnotami“.

Málokdo ale ví, že ke shodě na formulování základních světových ragbyových hodnot došlo teprve před 10 lety, v r. 2009 ! A tak není divu, že ačkoli o hodnotách všichni rádi a s oprávněnou hrdostí mluvíme, málokterý ragbista dokáže vyjmenovat alespoň 3. To bych rád za dobu svého působení rád změnil. A to jak navenek, rozšířením povědomí o základních ragbyových hodnotách mezi širokou veřejností tak dovnitř, aby se ragbyové hodnoty staly základem všeho našeho ragbyového konání. Jsou-li naším prodejním argumentem hodnoty (a dokud nezačneme zásadně růst jak sportovně, tak především rozvojově, tak žádný jiný obecně významný prodejní argument nemáme), musí být tyto hodnoty integrální součástí produktu, který dodáváme. V marketingu totiž není nic horšího a obtížněji napravitelného než zklamání spotřebitele ze zakoupeného výrobku.

Vzhledem k tomu, že jsem ani na ragby.info výčet těchto hodnot nenašel, tak je tady pro jistotu zopakuji: čest, nadšení, soudržnost, disciplína a úcta. Původně jsem doufal, že se hodnotám budeme moci začít věnovat už letos, ale práce spojená s náhradou neexistujícího organizačně marketingového zázemí v sekretariátu a úsilí věnované RWC a klubovým medailonkům nám to neumožnila. Mimochodem, v žádném dokumentu ČSRU – ani ve stanovách nebo v soutěžním či disciplinárním řádu není o klíčových hodnotách zmínka. Pouze v pravidlech vydaných World Rugby.

Co by nás mohlo posunout výrazně do vyššího patra vnímání našeho sportu, výrazný sportovní výsledek? Nebo se dá pracovat i bez nějakého výrazného sportovního úspěchu ? 

A. K. : Výrazný sportovní výsledek by jistě pomohl, ale v tomto buďme realisty. Širší sportovní veřejnost v ČR je schopná zavnímat pouze 2 ragbyové události: 6 nations a RWC. Protože obojí je nám vzdálené jako cesta na Mars, musíme si pomoci jinak.

Místo výrazného sportovního úspěchu, bych byl raději, kdybychom mohli nabídnout perspektivu, a to jak hráčům, tak partnerům. Proto mě i partnery zajímají rozvojové soutěže, ženské ragby, sedmičky, to co roste a je životaschopné. Byl bych rád, kdyby tady pod patronací ČSRU vznikla univerzitní liga a školní programy, bolestně nám chybí rozvojové akademie ragby.

Abychom se k takovému rozvoji dostali, je třeba naformulovat vlastní dlouhodobou cestu dosažitelného úspěchu českého ragby (jak sportovního, tak rozvojového) vč. klíčových milníků a dosažené milníky se naučit jako úspěch prezentovat. Položme si otázku, koho vlastně české ragby zajímá? Mimo ragbistů málokoho. Proč by také mělo. To se musíme naším úsilím pokusit změnit. Samotný drobný sportovní úspěch nepomůže, pokud před ním nebude vybudované dostatečné očekávání a pokud na něm nebudeme schopni stavět. Semínko vzejde jen z dobře připravené půdy, ale samotným vyklíčením starost teprve začíná.

Právě tady, při formulování vize a cílů českého ragby a jak těchto cílů dosahovat cítím jeden z klíčových nedostatků. Zatím se příliš spoléháme na ad hoc řešení, z jara na podzim, z roku na rok. Reagujeme místo toho abychom aktivně tvarovali a tvořili.

Na konferenci 1.12. byly sportovním úsekem představeny 2 prezentace, které se tohoto lehce dotýkaly. v jedné z nich bylo prezentováno A, tedy co a kdy, ale to nestačí, chybí nám doříct B – jak toho dosáhneme, kdo za to bude odpovědný a odkud a jaké získáme zdroje. To, co bylo prezentováno na konferenci 1.12. moje požadavky na profesionální rozvojový plán nesplňuje. Pro pořádek dodám, že jsem na konferenci nebyl, čerpám z dodatečně zaslaných prezentací, z nichž ani jednu, VV ČSRU dopředu neviděl a neprojednal.

A co Ragby 7 jako olympijský sport? V možných sportovních úspěších jste jej nezmínil.

A.K. : Nezmínil, protože stále v rámci VV stále nemáme jasno jak se sedmičkovým ragby v ČR naložit. Je to už poněkud úmorné. Přitom sedmičky mohou být právě tím ideálním „produktem“ přes který můžeme tlačit rozvoj celého českého ragby a který nás dovede k rozvoji! Dušan Palcr, prezident ČSRU si již na jaře vyžádal předložení materiálu rozvoje sedmiček jako potenciálního olympijského sportu a podařilo se mu zajistit předběžnou podporu ČUS a ČOV. Nakonec jsme se na VV dohodli, že pro začátek půjdou české elitní sedmičky zase přes Duklu jako nejvhodnější a nejrychlejší řešení.

Po předchozí negativní zkušenosti Dukly s ČSRU, ale nebylo vůbec jednoduché spolupráci obnovit. Díky Dušanovým vyjednávacím zkušenostem a kontaktům se to podařilo. Následně ale nastal boj o manažera Dukly. Část VV a sportovní úsek spolu se sekretariátem nemohli skousnout, aby byl manažer Dukly podřízený přímo VV. Myslím si, že se v tom projevila obava sportovního úseku a STK ze zmenšení vlivu. Tuto zbytečnou diskusi jsem vnímal jako zcela protichůdnou rozvojovým zájmům českého ragby. Trvalo skoro 3 měsíce, než se podařilo prosadit jakýsi konsensus. Výběrové řízení je nakonec vypsané, doufáme, že se do něj přihlásí někdo kvalitní.

Ale koncepci ragby 7 jako olympijského ragby stále nemáme. Přitom právě tady bychom měli být schopni získat významnou finanční podporu a doplnit tenčící se (!) a napjatý rozpočet ČSRU. Sedmičky a jejich rozvoj jsou podle mne rozvojová „megapriorita“, která má potenciál přitáhnout nové individuální zájemce, a vzbudit zájem z řad škol, univerzit a také firem. Viz Český pohár, jehož letošní ročník a formát považuji za mimořádně úspěšný.

Výrazný počin k zviditelnění byla mapa českého ragby, která se vysílala v České televizi během světového šampionátu. Plánuje ČSRU další širokou kampaň jako byla takhle ?

A. K. : Tato kampaň byla výjimečná především tím, že jsme s kanálem ČT SPORT, vyjednali unikátní možnost prezentace všech ragbyových klubů v přestávkách přímých přenosů RWC. Zde za všechny příznivce ragby děkuji Jirkovi Ponikelskému, řediteli, Romanovi Hozákovi, vedoucímu domácích operací a Davidovi Kozohorskému, našemu televiznímu „patronovi“. Díky finanční a organizační pomoci generálního partnera J&T Banky, které také tímto děkuji, se nám podařilo v rekordním čase natočit a odvysílat 33 medailonků vč. reprezentací a připravit projekt Mapa českého ragby – maparagby.cz, kde potenciální zájemci o ragby mohli a stále mohou kontaktovat kluby ve své blízkosti.

Projekt maparagby.cz jsme vytvořili jako jednotné kontaktní rozvojové místo v roce 2020 ho budeme nadále rozvíjet.  Rádi bychom na něm uveřejňovali sportovní kalendář a pozvánky na akce a dopřáli mu další propagaci. S tím souvisí mailingový systém otevřený jak klubům, tak zájemcům o ragby. Byl jsem nepříjemně překvapený, jakým roztříštěným a neefektivním způsobem se komunikuje mezi sekretariátem ČSRU a kluby. Částečným řešením by snad měl být nový informační systém, který bude spuštěný v 1.Q 2020.

Pro celý VV ČSRU je podpora rozvojového a klubového ragby jasnou prioritou dovnitř. Spustili jsme projekt regionálních trenérů, Dan Beneš se stal manažerem rozvoje, snažíme se a budeme se stále snažit poskytovat klubům podporu v rozvoji. Se současným stavem nejsem stále spokojený, ale pokud se podaří zlepšit organizační zázemí ČSRU, věřím že i v tomto směru dojde ke posunu. Stejně jako ve výše uvedených příkladech sportovních cílů nám i zde chybí formulovaná vize a její rozpracování do konkrétních cílů a způsobů jich dosáhnout. Podle mého názoru bychom neměli vynalézat kolo, ale poučit se jiných sportů, zkusit nalézt a využít existující know how. Ragby je v těchto věcech opravdu velmi zaostalé a pokud si budeme chtít všechno vymýšlet sami s odvoláním na naše “specifika”, tak se nikam nedostaneme. Většina lidí si myslí, že základním zákonem evoluce je, že přežije silnější. Není to ale pravda, přežije ten, kdo se nejrychleji a nejlépe adaptuje.

ČSRU má v současné době velice silného partnera J&T, nejsilnějšího kterého kdy měla pravděpodobně. Může nás toto partnerství posunout k větší profesionalitě s takto kvalitním partnerem? J&T je pravděpodobně zvyklá na vysokou úroveň a profesionalitu ve všech směrech. 

A. K. : Společnosti jako J&T Banka jsou pro české ragby unikátní příležitost spojení s profesionálními a náročnými partnery. A není to jen J&T Banka, nesmíme opomenout společnost C.S. Cargo, a.s., nového hlavního partnera Českého ragby, z jehož akvizice máme radost. Máme podepsanou smlouvu na 2 roky s dvouletou opcí. V partnerské smlouvě máme mnoho vzájemných povinností. ČSRU musí partnerovi dokázat, že mu České ragby přinese hodnotu, kterou očekává. Samo C.S. Cargo nás inspiruje svým přístupem – mimo jejich velkého nasazení v rámci RWC – vynikající reklama s „řidičskou hakou“ a sloganem „Jedeme Rugby“ polepili 10 kamionů s motivem ragby. Jít do něčeho naplno je  přístup, který se mi líbí.

Jak J&T Banka tak C.S. Cargo jsou profesionální partneři, kteří mají vysoko nastavenou minimální akceptovatelnou úroveň profesionálního servisu a rozhodně jim nestačí logo na dresu a na webu. Moderní marketing hledá synergie, jak využít dobré jméno partnera pro svoje potřeby a naopak. Občas na sebe sice naráží nároky na profesionalitu se zájmovým charakterem ragbyového prostředí, ale řešení těchto problémů je přirozená součást naší práce.

Ještě bych chtěl uvést jednu poznámku k partnerům – nelze očekávat, že při současném stavu a popularitě českého ragby budou komerční partneři stát na ragby frontu. I přesto, nebo právě proto, musíme přistupovat k českému ragby jako když vytváříme atraktivní produkt. Atraktivní produkt pro rodiče dětí, školy, státní instituce, které podporují volnočasové a sportovní aktivity a pro fanoušky a naše partnery. Samozřejmou součástí atraktivního produktu je vize a plán, a schopnosti tuto vizi naplnit.

Několik předchozích vedení naráželo v českém ragby na tzv. klubismus. Kluby nejsou ochotné akceptovat nové věci a případné změny. Nebo akceptovat lidi z vně ragbyového prostředí. Setkal jste se s tímto negativním přístupem, nebo naopak máte jinou zkušenost ? 

A. K. : Já to vidím trochu jinak, pro mě to ani není souboj mezi „konzervativním“ a „rozvojovým“, ale mezi zájmovým a výkonnostním, mezi uzavřeným a otevřeným. Češi jsou obecně příliš opatrní a neradi si dávají vysoké cíle. Ti, kdo znají Hospodu Na Mýtince ví, o čem mluvím. Konzervativci chtějí hospodu, ale nechtějí, aby jim tam chodili (noví) lidé a už vůbec nechtějí, aby jim do toho někdo mluvil. Tato dělící, tektonická čára jde napříč kluby.

Pokud se ale shodneme, že zájmové a uzavřené nestačí (a mě to nestačí) a dohromady požadujeme otevřenost a profesionalitu, ani to rozdělení mezi konzervativní a rozvojové nemusí být problém.
Rozdělení na konzervativní a rozvojové totiž více či méně existuje všude. Ne každý je ochotný a schopný vystupovat ze svojí komfortní zóny. Pokud ale chceme rozvíjet české ragby, nesmíme se spokojovat s málem a musíme riskovat. Jakákoli uzavřenost nakonec poškodí nejvíce ty, kteří se uzavírají. Já chci integrovat do českého ragby co nejvíce názorových a myšlenkových proudů, chci, aby se ČSRU stala opravdovou zastřešující organizací českého ragby pro malé i velké, bohaté i chudé. Chci, aby ČSRU žila a ctila základní ragbyové hodnoty a pomáhala všeobecnému rozvoji českého ragby. Protože k čemu mi bude, že budu „silným“ klubem ve slabém sportu? Zeptejte se Sparty, kam se hodlá dál rozvíjet po dominování 1. lize.

Opakuji, že zájmem všech českých a moravských klubů, velkých i malých, musí být celkový rozvoj českého ragby, a ne se hádat, jestli je důležitější XV nebo 7s. Jen tak zvětšíme koláč, o který se dělíme. Ostatně „velké“ kluby jsou stejně už na samé hranici svých organizačních, finančních a absorpčních možností a bez silné ČSRU se neobejdou.

Chci profesionalitu, zájem o společný cíl, otevřenost a nadšení. A vzhledem k tomu, že pracuji pro ragby ve svém volném čase a bezplatně, tak bych byl rád, aby mi práce pro ragby přinášela nejen nezbytné výzvy, ale také radost a uspokojení. Často vzpomínám na našeho trenéra Standu Procházku, který vždycky říkal: „O to cennější bude naše vítězství !“.