Sergio Parisse (díl druhý) : „Nechtěl jsem končit 6000 km od Říma“

Mělo to být 143. utkání v dresu národního týmu proti Anglii v Římě. Legendární hráč třetí řady Sergio Parisse se ohlíží za 18 lety v národním dresu „Squadry Azzury“, za změnou klubu i současných myšlenkách na konec kariéry.

První díl rozhovoru zde

Vrátíme se k Vám. Myslel jste , že utkání na světovém šampionátu proti Novému Zélandu bude posledním utkáním v reprezentaci ?

Sergio Parisse: Rozhodně ne ! Nechtěl jsem končit 6000 km od Říma. Chtěl jsem odehrát svoje poslední utkání v Itálii. Ke všemu jsem věděl, že v období mezi říjnem a březnem nejsem příliš imunní proti zraněním. Chtěl jsem, aby proti Anglii to bylo moje poslední utkání, ale jsem pověrčivý a tak jsem se nedíval tak daleko.

Přemýšlel jste někdy nad pokořením rekordu v počtu startů Richieho McCaw (148 utkání) ?

S. P. : Statistiky nikdy nebyly mojí hnací silou. Někdy se mě ptají na můj počet výběrů, ale nikdy nevím jestli je to 141 nebo 142 ! A i když pravidelně slyším „pokud odehrajete letošní 6 Nations, tak přeskočíte  Richieho McCaw“, ale co to přinese ? Označování historie statistikami mi to opravdu nic neříká. 142 není jen číslo, je to 142 emocí, 142 okamžiků života, 142 okamžiků sdílení. Utkání není jen číslovka „+1“.

Pokud bychom provedete zpětnou vazbu od roku 2002, co byste udělal jinak ?

S. P : Během své kariéry jsem udělal i špatná  rozhodnutí, ale nelituji. Když uděláte chybu, naučíte se, rostete. Špatné kroky vás učiní úplnějším člověkem. A kdybych měl začít znovu, udělal bych stejná rozhodnutí, protože jsem hrdý na hráče a na muže, kterým jsem se stal.

Změnil jste klub po 14 letech ve Stade Francais, proč ?

S. P. : Víte, zažil jsem ve Stade Français několik úžasných věcí, ale nerad mluvím o klubu, který dnes dnes už ke mně nepatří. Myslím, že některé věci by měly zůstat soukromé. Řekněme jen, že už jsem tento klub nepoznával, že jsem ho miloval tolik, že jsem se rozhodl odejít.

Co to znamená ?

S. P. : Měli jsme neuvěřitelné štěstí, že do klubu přišel pan Dr. Wild, který byl ochoten do klubu investovat. Ale poté se do klubu vrátilo bývalé sportovní vedení (trenér Heyneke Meyer), tak klub se začínal otáčet někam, kde dle mých zkušeností a cítění, které pro tento klub mám, kam to nebylo dobré. Když jsem sdílel svůj názor, trenér to neocenil 🙂 . Naštěstí si myslím, že dnes s příchodem Thomase Lombarda se klub vyrovnává se ztraceným časem a zaměřuje se na to, co vždy bylo DNA Stade Francaise. Z této epizody jsem pochopil jednu věc: my (hráči) přicházíme a odcházíme a musíme jen dávat to nejlepší v tom, v čem nám klub důvěřuje.

Jak si myslíte, že jste to dělal ?

S. P. : Nemám si co vyčítat za svou investici za posledních čtrnáct sezón v klubem a myslím, že zanechám i malou stopu v historii Stade Français. Ale teď je to minulost, klub jde nahoru, což mě velmi těší.

A teď Toulon. Co Vás motivovalo k tomuto rozhodnutí ?

S. P. : Ještě do poloviny června 2019 jsme myslel, že zůstanu ve Stade Francais. Takže jak jsem se rozhodl, tak jsem se musel přestěhovat hodně rychle. Moje priorita bylo zůstat ve Francii. Nechtěl jsem stěhovat rodinu do jiné země kvůli jedné, nebo dvěma sezónám. I když ekonomicky by to bylo pro mě velice zajímavé. Chtěl jsem končit kariéru ve velkém klubu, hrát dobrou úroveň a mít z toho potěšení. Rozhodoval jsem se mezi několika nabídka a Toulon mě oslovil nejvíce.

Proč ?

S. P. : Je to klub s velkou historií. Za posledních deset let vyhrál úplně vše a prošly jim legendy našeho sportu: Wilkinson, Nonu, Smith, Fernandez-Lobbe, Botha… Když mě kontaktoval Patrice Collazo, poslouchal jsem velmi pečlivě a nakonec jsme měli stejná očekávání, stejné ambice a cítil jsem, že i když Toulon již dokončil nákup nových hráčů, tak mi nabídl výzvu, kterou jsem hledal. Takže v mém obtížném osobním kontextu, bylo docela jednoduché učinit toto rozhodnutí.

Zdroj: web midi-olympique.fr zde

Pro ragby.info přeložil: Tomáš Krejčí