Pavel Myšák: „Chtěl bych vyzvat všechny kluby k větší aktivitě“

České ragby dostane nový motor. Soutěže, registraci hráčů, vzdělávání ale třeba i evidenci o zraněních má již během tohoto roku plně pohánět na míru šitý informační systém (IS). Ragbyová unie tak dostane do rukou sofistikovaný nástroj, který už využívají házenkáři, florbalisté či basketbalisté. „Je to největší změna v domácím ragby za poslední roky, zjednoduší to život nám všem,“ uvádí v rozhovoru Pavel Myšák, výkonný ředitel České ragbyové unie. „Lépe ochrání zdraví hráčů, ulehčí klubům čerpání financí z Národní sportovní agentury či nabídne veřejnosti přesné a aktuální statistiky zápasů.“ Podle Pavla Myšáka je za vývojem a zaváděním nového infosystému i citelný a vítaný tlak „ze zdola“, od členů unie a klubů.

Pavle, co bude znamenat zavedení nového informačního systému pro rugby v Česku?

Pavel Myšák: Je to naprosto revoluční krok. Na něm budeme stavět fungování a rozvoj celého sportu. Zjednoduší a zrychlí to současné zdlouhavé procesy. Uvedu příklad: kvůli přestupu hráče si takřka musíte vzít dovolenou na celý den, zabere to hodiny vyřídit papíry na všech potřebných místech. V novém systému to bude otázka 5 kliknutí myší. Transfer potvrdí oba kluby, STK a není co řešit.

Jak to bude s registrací hráčů?

P. M. : Ta probíhá již teď, on-line. Každý klub má pověřenou osobu či osoby, které to mají na starosti. Je to jednoduché, v systému se vybere klub a přiřadí se mu příslušná licence, ať už jako hráč, trenér či rozhodčí.

Vedle běžných informací o věku či kontaktu na hráče, se budou se nahrávat i lékařské prohlídky?

P. M. : Ano, součástí procesu získání licence hráče je i nahrávání lékařské prohlídky tedy dle vyhlášky č 391/2013 Sbírky. Potvrzení o absolvování prohlídky v předepsaném rozsahu stačí pouze vyfotit přes telefon a uložit do IS. Je to mnohem rychlejší a efektivnější než stávající papírový systém. Důležitost absolvování lékařských prohlídek i u těch nejmenších bych rád zdůraznil. I když se může zdát, že je tento požadavek nesmyslně náročný opak je pravdou. Znám už několik případů, kdy se díky takovéto prohlídce podařilo včas odhalit srdeční vady u dětí, které by mohly mít i fatální následky. A argument, že sportovní vyšetření je finančně nákladnější zde už myslím úplně pozbývá smyslu.

Jak je systém daleko?

P. M. : Ostrá verze už funguje, přístup zatím mají zmiňovaní pověření zástupci klubů, tzv. kluboví administrátoři. Některé kluby vkládají informace důsledně, jiné je třeba popohánět. Současná krizová situace nám všem trochu usnadňuje zavedení celého systému i jeho vyladění.

Je tím pádem na vše trochu víc času?

P. M. : Ano. Kluby by však na to neměly spoléhat, některé z nich jsou málo aktivní, je třeba tam ty informace vložit a později také vkládat soustavně. Chápu, že v klubech bez profesionálních zaměstnanců je to složitější. S kluby pravidelně komunikujeme, často si voláme, chceme je k lepší práci s IS motivovat i pozitivně. Bez klubů a náležité zpětné vazby totiž nebudeme schopni doladit ani první část systému- tj. matriční modul a nebudeme schopni se vrhnout na část druhou – modul soutěžní.

Spolupráce vůbec s kluby a členy je asi klíčová.

P. M. : Ano, a týká se to i jiných věcí. Například při reprezentačních zápasech jsou třeba dobrovolníci, kteří pomůžou s organizací. Rugbyová unie jako taková nemá žádné členy, kluby si utkání zorganizují z vlastních řad, zatímco utkání reprezentačních týmu jsou pro nás problém. Potřebujeme pomoc. Systém odměňování může být dobrý motivátor, dobrovolníci budou sbírat kredity a ty pak můžou směnit za reprezentační dresy, ostatní merchandising či lístky pro kamarády na zápas národního týmu.

Věřím, že napříč kluby by se našli srdcaři, kteří přijdou pomoct…

P. M. : Ano, tomu taky věřím. Ale je třeba mít nástroje, jak je nejen odměnit, ale i oslovit. IS bude obsahovat databázi všech členů registrovaných v unii, důležitá sdělení jim tak půjdou napřímo do emailových schránek. V současnosti se bohužel stává, že kluby některé informace s členskou základnou nesdílejí. Prostě na to zapomenou a neřeknou si to nebo nepřepošlou mezi sebou. Často je „informační šum“ i mezi členy vedení jednoho klubu. Pak na unii chodí dva naprosto identické dotazy na věc, ke které jsme se už vyjádřili. Slušný „zásah“ napříč členskou základnou si slibujeme i od informačních newsletterů, které chceme pravidelně začít posílat. Podobně to dělají už některé kluby, třeba Havířov či ARC Iuridica.

Kolik členů vlastně české ragby má?

P. M. : Odhaduji to na zhruba 6500. Jedná se o hráče, trenéry, ostatní členy klubu, ale i o fyzioterapeuty, rozhodčí, funkcionáře či členy realizačních týmu. Rychle rostoucí skupinou členů jsou pak děti.

Proslýchá se, že počet členů jednotlivých sportovních svazů bude možná klíčových z hlediska rozdělování financí.

P. M. : Jednoznačně. Nově vzniklá Národní sportovní agentura (NSA) bude plnit funkci jakéhosi „ministerstva sportu“, potečou přes ni peníze. Zjednodušeně řečeno: čím více členů, tím lépe. Kluby budou s NSA komunikovat i napřímo a náš systém na to myslí. Údaje, které si jednotlivý český ragbyový klub bude vést o svých členech v systému, si bude moci vygenerovat do tabulky v Excelu a tu pak jednoduše vložit do takzvaného Registru sportů spravovaného NSA.

Co obsahuje informační systém?

P. M. : Systém obsáhne téměř vše, má 11 modulů (přehled a popis základních modulů najdete pod rozhovorem). Za jeden z naprosto klíčových považuju soutěžní modul. Ten obsáhne všechny naše soutěže, pravidelné i nepravidelné – například turnaje, skrze všechny kategorie včetně mládeže a žen. Konečně budeme schopni zveřejňovat výsledky takřka ihned po odehrání utkání a hlavně také budeme mít k dispozici dlouhodobé statistiky.

Jak bude soutěžní modul fungovat konkrétně? Dá se uvést nějaký příklad?

P. M. : Na elektronické soupisky bude možné vygenerovat jen hráče řádně zaregistrované, jinak prostě systém hráče „na hřiště“ nepustí. Nestane se tak například, že za tým nastoupí hráč, který nesplňuje určitý parametr. To se přihodilo ne tak dávno Spartě, což sportovně znehodnotilo celé vyvrcholení extraligy. Na základě požadavků klubů bude možno i velmi jednoduše provádět takzvaný „face check“, tedy identifikaci hráčů skrze systém přímo na hřišti za použití mobilů.

Systém údajně zaznamená i otřesy mozku?

P. M. : Ano, pokud tam tento údaj někdo zapíše. Chceme zamezit tomu, aby se vážnější otřesy mozku jen „přecházely“ nebo nezaznamenávaly. Rozhodčí spolu s fyzioterapeuty dostanou k systému „kuchařku“ jak v těchto případech postupovat. Na základě „Recognize and Remove Principe“ vyplní speciální protokol. Ochrana zdraví hráčů a zejména mládeže je prioritou. Je opravdu potřeba v této oblasti být daleko aktivnější a nalézt nástroj, který bude použitelný a respoktovaný pro všechny zúčastněné strany.

Obava ze zranění při rugby může vést spousty rodičů k volbě jiného sportu pro potomka. Myslí IS i na tohle?

P. M. : Evidence pro zranění bude povinná samozřejmě i pro děti, navíc klubům určitou nástavbu. Opravdu doporučujeme, aby každé dítě prošlo vedle běžného vyšetření i zátěžovým testem. Bez toho je obecně nezodpovědné dát dítě i na další kontaktní či jiné sporty. Jak jsem říkal už dříve, je nutné počítat s vyššími náklady a občas je také složité nalézt zdravotní zařízení, kde budou takového vyšetření ochotní udělat, ale opravdu si myslím, že vynaložené úsilí za to v tomto případě stojí.

Kde jste se u vývoje informačního systému inspirovali?

P. M. : Původně byl inspirací fotbalový svaz. Zadali jsme si požadavky a dostali nabídky až v neuvěřitelném rozpětí od 460 tisíc do 7 milionů. Bylo nám jasné, že se musíme držet při spodní hranici. Obešel jsem proto několik dalších sportovních svazů, mimo jiné i basketbal, házenou či americký fotbal. Skvělý přístup jsem našel především u házenkářů, předali mi hromadu know-how. Seděli jsme s nimi nad systémem dlouhé hodiny a dny ušetřili jsme tím enormní množství času a úsilí. Dá se říct, že jsme vychytali spousty chyb už před samotným vývojem. Obrovský dík proto patří právě lidem z házenkářského svazu nebo Marku Vráblíkovi z nového brněnského klubu RA Brno. S tím si běžně voláme a řešíme změny nastavení a úpravy systému i dvě nebo tři hodiny denně.

Mimochodem, napadá mě, ty jsi taky házenkář, mělo to nějaký vliv?

P. M. : Ne, to byla spíš náhoda. Ale ano jsem. S házenou jsem začínal už v 7 letech u nás doma v Tatře v Kopřivnici. Později jsem měl v házené nabídku na přestup do blízkého a v tu dobu profesionálnějšího klubu ze Zubří, ale s pomocí rodičů bylo rozhodnuto upřednostnit vzdělání a sport si nechat jen jako koníčka.

Nabídne nový IS řekněme i výsledky online?

P. M. : Zatím ne, počítá se s tím ale v budoucnu, až budeme mít na zápasech zapisovatele. Držme se při zemi. Dnes je situace taková, že máme vůbec problém z některých zápasů získat zápis v rozumné době po ukončení hry. Častá, ale musím uznat, že i upřímná, výmluva je: „Neposlal jsem to, protože jsem po zápase zůstal s hráči na baru a za mě to neměl kdo udělat.“

To půjde v českém prostředí odbourat asi jen těžko…

P. M. : Chceme vyvinout větší tlak na rozhodčí, ale i na kluby. Chceme, aby rozhodčí spolu s oběma kluby uzavřeli zápas v určitém časovém limitu po závěrečném hvizdu. Rozhodčí a například trenéři či vedoucí mužstev pak společně potvrdí zápis do IS a na základě toho se poté pro rozhodčí vygeneruje k proplacení cesťák i faktura za zápas.

To by mohlo fungovat.

P. M. : Ano a bylo by dobré si uvědomit, že dobře fungující výsledkový servis může pomoct v propagaci ragby jako takového. Včasné a přesné statistiky zápasů mohou být například odeslány do České tiskové agentury, která je pak nabídne desítkám či stovkám celostátních či lokálních médií. Z pohledu některých českých populárních týmových sportů jako třeba florbalu či volejbalu jde o samozřejmost, ragby ale zatím i schází i tohle.

Kde by měly kluby začít?

P. M. : Aktivizací! Chtěl bych vyzvat všechny kluby k větší aktivitě. Například soutěžní modul IS je teprve ve vývojové fázi. Šijeme ho na míru potřebám klubů, jak jen to jde. Pořád nám ale chybí zpětná vazba od několika z nich. Proto volejte a pište vaše postřehy a návrhy!

Převzato z webu ČSRU zde

Foto: web ČSRU