Daniel Beneš: „Reakce na tenhle formát byly kladné a nadšené“

Rozvojový manažer Daniel Beneš se zúčastnil prvního turnaje XRagby, který se odehrál poslední sobotu v Brně Bystrci. Podělil se s námi o první dojmy z tohoto zjednodušeného formátu ragby, které Česká ragbyová unie zařadila do svého rozvojového programu stejně jako další ragbyové unie mnoha zemí.

Poprvé se hrál turnaj Xragby, v jakém počtu se hrálo a jak si s tím hráči poradili ?

Daniel Beneš:  Zvolili jsme variantu Xragby 7 na 7, vzhledem k šířce hřiště 44 metrů (klasické hřiště je rozděleno na dvě hrací plochy, autové čáry vždy 3 metry od brankové a půlicí čáry kvůli bezpečnosti hráčů, brankoviště od pětimetrové čáry po autovou) vychází nám interakční prostor na jednoho hráče U16 6, 2 metry, což je poměrně velká výzva, ale stále o poznání menší než u klasických sedmiček. Pořád to nabízí hráčům zajímavý prostor pro zaútočení a pro úspěšné nacházení slabých míst obrany, naopak v obranné činnosti to hráče vede k ještě většímu významu práce nohou a přiblížení se ke skládce a účelného pohybu ve hře. Počet týmů z šesti moravských klubů vyšel krásně na 10 a tak se hrály 2 turnaje o 5 týmech, dle věku hráčů a odhadované úrovně hry. 10 zápasů 1x 10 minut, tedy 200 hracích minut celkově, 40 minut na jeden tým. Ty měly většinou k dispozici 2-3 hráče na střídání, které probíhalo hokejově a během hry, což klade velké nároky i na trenéry chytře a v minimálním čase se střídáním pracovat a reagovat i na fyzickou (ne)připravenost hráčů. 

Hra samotná jasně odkryla, jak na tom hráči po nucené pauze jsou a její tempo svědčilo jen těm, kteří se doma poctivě připravovali, protože jejich rozhodování a prostorové vidění tolik nelimitovala únava a kyslíkový dluh jako u hráčů, kteří se připravovali u playstationu. Také zmiňovaná šířka hřiště a jeho značný prostor často zůstával nevyužit kvůli příliš kontaktnímu řešení situací. Dá se to jistě „svést“ na déšť provázející celý turnaj, ale i tak byly místy k vidění akce podložené kvalitní přihrávkou, rychlým přečtením situaci a kvalitní organizací hry po celé šířce hřiště. Kladem turnaje je, že se i přes svou intenzitu obešel bez jediného zranění, což svědčí o adekvátně zvoleném zatížení hráčů.

Kteří hráči vynikali? Které dovednosti byly v těchto utkáních největší výhodou ?

D. B. : Vzhledem k tomu, že jsem měl možnost i některá utkání pískat, udělalo mi velkou radost, jak se většina hráčů adaptovala na intenzitu hry a pochopila, že klíčem k úspěchu je zvládnutí vyššího herní tempa než soupeř. Vynikali tak hráči se schopností akcelerovat hru, zrychlit jí přihrávkou, rychlým rozehráním, vyhraným duelem 1 vs 1, udržením míče naživu a prací s podporami. Krásným příkladem výhod těchto dovedností bylo využití pravidla o rozehrání, kdy tým, jenž inkasoval, rozehrává, jakmile je připraven, rychlým rozehráním volného kopu uprostřed hřiště. Po pětce se totiž nekope, boduje se hned dle místa položení pětky: ve středu brankoviště v 15m široké max zóně je položení za 7, na krajích za 5. Někteří šikovní hráči to okamžitě pochopili, na nic nečekali a bleskurychle se snažili po obdržené pětce rozehrát a zorganizovat svůj tým rychleji než soupeř a pracovali tak na tolik důležitém principu protiútoku. Častokrát se jim podařilo okamžitě na pětku ve svém brankovišti odpovědět úspěšnou akcí a utkáním celkově to dodávalo velkou dynamiku a dramatičnost. Klasická sportovní fráze o „zápasech nahoru dolů“ se tak zde ukazovala v celé své kráse. Navíc standardní situace byly prováděny 3 nejbližšími hráči (mlýny bez tlaku, auty bez zvedání) a v rychlosti, aby co nejméně kouskovaly hru.

Jsou trenéři k této nové formě zdrženliví, nebo tuto formu zjednodušených sedmiček spíše vítají a popřípadě z jakého důvodu ?

D. B. : S trenéry jsme si vše průběžně vyhodnocovali, identifikovali jsem si všechny silné stránky a dovednostní nedostatky, rezervy a všechny jejich reakce na tenhle formát byly kladné a nadšené. Je pravda, že svou roli jistě může hrát i nadšení z vytouženého návratu na hřiště jako takového, každopádně jsme se shodli na obrovském potenciálu takto organizovaných turnajů do budoucna právě díky efektivnějšímu rozvoji dovedností hráčů, jejich reaktivitě a rychlosti rozhodování každého hráče na hřišti. Neméně zajímavá byla i zpětná vazba od samotných hráčů, kdy oceňovali náročnost, intenzitu a tempo hry, jež vás strhne a naprosto vtáhne do hry, stejně jako celkově velkou zábavnost a zajímavost takových „matchů“.  Z organizačního hlediska chci všem zapojených moc poděkovat, protože vše organizačně šlapalo na minutu přesně, což se mi nestává úplně vždycky 🙂 . Obrovskou zásluhu na tom mají trenéři, kteří kvalitním rozdělením rolí zvládali i situace, kdy jim hráli dva týmy na dvou hřištích paralelně. Uznání patří i rozhodčím Jarovi Bednaříkovi a Jurovi Jíšovi, jež zkušeně a naprosto bez jakýchkoli problému aplikovali výše popsané „novinky“ v pravidlech v praxi, a jako vždycky skvělému zázemí a připravenosti v komunitním klubu RCB 😉 .

 

 

Pro ragby.info: Tomáš Krejčí