Karel Gaman – Dlouho se chystám napsat úvahu o roli dnešních mlýnových spojek jako jednoho z klíčových hráčů, či spíše o způsobu, jakým dnes hrají. Zdá se, že stěžejním prvkem hry čísla 9 je umění překopu, kterému se dnes říká box-kick. Celý letošní rok jsem si dělal při televizních přenosech a záznamech statistiku úspěšnosti mlýnovek při aplikaci tohoto herního prvku. Není to žádná sláva, statistika ukazuje, že box-kick z více než 80 procent napomáhá soupeři ke snadnému zisku míče. A to už pominu kiksy, kdy mlýnovka prohraje v poslední minutě zápas svému týmu box kickem z brankové čáry, když soupeř srazí a zalehne míč v brankovišti, jak se to stalo v letní dohrávce Premiership 2019-2020. Ale nakonec bude úvaha o jiném herním prvku – ruck.
K napsání mne vyprovokoval „Oggi“ (bývalý brněnský ragbista Bruno Faustka) svými poznámkami z počátku tohoto měsíce k současnému stylu hry: „Až dodnes jsem si myslel, že vím o ragby všechno, omyl. Dnes jsem na streamu shlédl desítkové ragby z Baham, kde se hraje Bermuda World Tens Tournament (hrálo se předposlední říjnový víkend, pozn. KG). Desítkové ragby se od klasického liší hlavně herním časem, hraje se 40 minut a co je důležité, hraje se až do křídel. Dnešní patnáctkové ragby je až nudné tím nekonečným muchláním se v rucku, tudíž se mi desítkové ragby líbí víc. Tam jsou rucky velmi krátké a šiška se žene na křídlo, takže je mnohem útočnější. Dnešnímu patnáctkovému ragby říkám postrkovaná’ ruckem.“
Mému rozhodnutí navíc dodal televizní zápas 1. kola Gallagher Premiership Harlequins versus Exeter, převážně nudný až k usnutí. V čem je problém? Hra je nepohledná a pomalá, rozvíjí se, jak správně podotýká Bruno od rucku k rucku, a než se míč z rucku rozehraje, mají obrany dostatek času zaujmout postavení. Obrany jsou většinou velice agresivní, v podstatě ony jsou útočníky, kteří zatlačují tým držící míč daleko od čáry zisku. A tak vzniká kolotoč, tým s míčem nemůže prorazit, proto buď volí daleký odkop, nebo po nejbližším rucku box kick pro spekulativní zisk míče po doběhnutí a vyšším výskoku. Soupeř má okamžitě na krku podobný problém a kolotoč rucků, box-kicků a dalekých odkopů je tady. Přitom rucky jsou mnohdy nepřehledné, trvají dlouho a navíc ještě mlýnovky hru zdržují vytvářením jakýchsi stonožek z volných spoluhráčů, které připojují k raku až mají jistotu, že soupeř překop nesrazí. Jindy zase za rukckem dlouze spekulují, kterým směrem a jak vést útočnou akci, zatímco rozhodčí pečlivě dbá, aby mlýnovku během jejího poklidného rozjímání nikdo neatakoval.
Jako bývalou mlýnovku, která za starých časů musela skoro všechny míče rozehrávat rybičkou, protože se mohli odvazovat rváčkové a při dodržení ofsajdové lajny ve mlýnech (postavení míče) se soupeřova mlýnovka i rváčkové přímo třásli, aby tě mohli v okamžiku, kdy jsi sáhl na míč přišpendlit k zemi a znemožnit rozehrání, okamžitě šli po tobě. To dnes jsou mlýnovky v zájmu plynulosti hry všemožně chráněny, takže mají dost času hru zdržovat, což je nesmírně frustrující. Rucky se odbourat nedají, ale daly by se zrychlit, když se podíváš na zápasy novozélandského Super Rugby, tak tam takové sračky v rucku jak v Evropě, jsou jen minimálně.