Lukáš Rapant: „Nikdy neříkej nikdy“

Lukáš Rapant jeden z nejúspěšnějších českých ragbistů. Jeden z mála odchovanců českého ragby, který kdy hrál v nejvyšší profesionální soutěži Top 14. Při své francouzské anabázi prošel kluby C.S.Bourgoin-Jallieu, S.O.Chambéry, Saint-Nazaire, US Oyonnax, RC Bellegard a nyní hraje v US Nantua. Odchovanec havířovského ragby.

Od roku 1997 reprezentoval ČR od kategorie kadetů, přes juniory se kterými byl na mistrovství světa ve Francii 2000 a v Chile v roce 2001. Za seniorskou reprezentaci ČR poprvé nastoupil 8. března 2003 v Lisabonu proti Portugalsku v 1. divizi ME a poslední zápas své mezinárodní kariéry odehrál 12. listopadu 2016 v Praze proti Litvě. Na domácí půdě v Havířově hrál ve vítězném utkání mistrovství Evropy divize 2A 9. dubna 2016 proti Chorvatsku a položil jednu z pětek české reprezentace. Za reprezentaci odehrál 28 utkání, velkým omezením pro Lukáše bylo, že kluby Top 14 neuvolňovaly české reprezentanty k jejich utkáním v reprezentaci. S týmem Havířova se stal mistrem ČR v ragby 7, je dvojnásobným držitelem ocenění České ragbyové unie Ragbista roku. V neposlední řadě je také vítězem ankety český hráč desetiletí našeho webu ragby.info.

 

V úvodu uvádíme tvoje začátky ve Francii a kluby, kterými jsi prošel. Vrcholem byla tvoje profesionální kariéra v Oyonnax. Kam jsi pak z Oyonnax odešel ?

Lukáš Rapant: Podepsal jsem v Bellegardu, kde už hráli nějakou dobu Michal Průša z Tatrovky a Jakub Brunclík z Vyškova. Bellegarde je asi 40 minut autem od Oyonnax.

Co tě vedlo k tomu podepsat právě tam ?

L. R. : Vedlo mne k tomu, že v Bellegardu byla škola, ve které jsem si chtěl udělat rekvalifikaci na elektrikáře a klub v Bellegarde mi nabídl, že mi pomůžou s papírama atd.

Měl jsi nabídky i z jiných klubů ?

L. R. : Ano, dostal jsem nabídku z Bourgoin-Jallieu, to je první klub do kterého jsem přišel z České republiky. Ale už se mi nechtělo stěhovat, a hlavně jsem se v posledním zápase sezóny v Oyonnax zranil.

Jaké to bylo připravovat se v roli amatéra, poté co jsi byl dlouhé roky v každodenním profesionálním tréninkovém procesu ?

L. R. : Upřímně, bylo to těžké, jelikož přístup k tréninku samozřejmě není stejný jako v profesionálním ragby, je to jako u nás v Česku jen s tím rozdílem, že někteří kluci dostávají od klubu nějaké cestovné.

Jaká byla tvoje role v týmu ?

L. R. : Především jsem se snažil klukům i trenérům ať na hřišti nebo mimo něj předávat nějaké zkušenosti z profesionálního ragby.

Kde hraješ teď ?

L. R. : Momentálně hraju v Nantua, ale situace kolem Covidu komplikuje vše, co se sportování týče. Doufám, že budeme moct dohrát sezonu.

Proč zrovna v Nantua ?

L. R. : Přešel jsem do Nantua, jelikož v Bellegardu to s mou rekvalifikací nedopadlo tak, jak jsem si představoval a trenéři z Nantua mi pomohli vyřídit potřebné papíry a začít rekvalifikaci, po které jsem získal diplom.

Tvoje role v týmu je asi podobná té v Bellegardu ?

L. R. : Ano, stejná jako v Bellegardu, předávám zkušenosti.

Pokud jde o hraní, co plánuješ do budoucna ?

L. R. : Zatím stačím mladým klukům, tak hraju. Ale kdo ví, jak to bude zítra.

Vím, že ses po ukončení profesionální kariéry zapojil i do trénování …

… ano, zapojil jsem se do trénování už v Oyonnax. Pomáhal jsem s trénováním mládeže, hlavně s U14. Jednu chvíli jsem pracoval i s ročníky Crabos (U18, pozn. P.I.) a Espoirs (francouzský šampionát kategorie do 21 let klubů, jejichž první týmy hrají v profesionální soutěži, pozn. P.I.), co se tyče mlýnů a autů a co se tyče poziční a technické stránky těchto standardních situací, prostě jsem byl trenér roje. S Espoirs Oyonnax jsme se do elitní dostali skupiny, ale prohráli jsme ve finále. U14 jsem trénoval jako asistent trenéra – byla to super zkušenost.

Proč zrovna mládež ?

L. R. : Nabídli mi to prezidenti z klubu, jestli bych jim nemohl pomoct s mládeží, tak jsem souhlasil.

Otočme list, co tvůj mimosportovní život, práce a rodina ?

L. R. : Po narození našich kluků Jeffa a Liama se můj život přestal točit jenom kolem ragby. Ted sice ještě ragby hraju, ale už spíše pro zábavu. Kluci i moje žena Natálka, když to jde a přeje počasí, mne chodí podporovat. Jak už jsem říkal, udělal jsem si rekvalifikaci, jelikož vím, že ve Francii má větší váhu co je francouzské. Tak jsem si udělal už zmíněnou rekvalifikaci s diplomem na elektrikáře. Momentálně pracuju od října loňského v elektroservisu pro město Oyonnax.

Uvažoval jsi, že by ses s rodinou vrátil do Česka ?

L. R. : Jasně že uvažoval, tahle možnost je tady pořád.

Takže ukončíš hráčskou kariéru v Havířově ?

L. R. : Nikdy neříkej nikdy.

Máš zprávy ohledně toho co se děje v českém ragby ? 

L. R. : Ano, něco se ke mně čas od času dostane. Většinou to není nic extra.

Co podle tebe chybí klubům, nebo reprezentaci, aby jejich výkonnost měla stoupající tendenci ? 

L. R. : Když to vše hodím do jednoho pytle, tak bych řekl, že v českému rugby chybí spolupráce všech. Možná se někoho dotknu, ale každý si hraje na svém písečku a netáhneme za jeden provaz. Někteří v některých případech myslí víc na sebe, než na všeobecný prospěch.

 

Rozhovor a foto převzaté z webu havirov.ragby-cz.com zde

Pro ragby.info Tomáš Krejčí