Tomasz Putra chce znovu vést polský národní tým !!

Tomasz Putra je jedním z nejváženějších trenérů národního ragbyového týmu v historii polského ragby. Polsko vedl v letech 2006-2013, kdy dokázal postoupit z 37. na 25. místo ve světovém žebříčku. Po osmi letech přestávky se Putra přihlásil do výběrového řízení o nového trenéra. Co  dělá? Jaký má plán? Proč chce podruhé vstoupit do stejné řeky?

Pane trenére, po osmi letech přestávky chcete znovu vést polský národní tým. Jak jste k tomu přišel ?

Tomasz Putra: Jsem Polák, který žije ve Francii, naučil se trenérské profesi v této zemi, ale přesto miluji Polsko, pamatuji si odkud pocházím a pevně věřím, že můžeme dohnat ragbyový svět. Před osmi lety se nám podařilo dosáhnout na 25. místo na světě. Rovnocenně jsme bojovali s týmy jako Německo nebo Belgie. Věřím, že si můžeme dovolit nejen vrátit se na tyto pozice, ale také se dál rozvíjet. Chtěl bych zdůraznit, že před osmi lety jsem já z týmu neodešel hledat jinou práci. Našla si mě, když mi polská ragbyová unie poděkovala a rozloučila se se mnou.

Litujete toho?

T. P. : Ne, ale jsem si jist, že bychom mohli pokračovat, že byla šance na rozvoj. Dnes, o osm let později vím, jaké chyby jsem tehdy udělal. Určitě jsem také lepší trenér. V posledních letech jsem se dotknul tréninku na nejvyšší světové úrovni. Byl jsem členem tréninkového týmu jednoho z předních klubů ve Francii,a tedy i v Evropě – LOU Lyon. Pracoval jsem také s CSBJ Bourgoin s týmy U18 a U20. Je to klub, který vychoval téměř 50 francouzských reprezentantů. Je znám svou tvrdou školou, kterou já také zastávám. Navíc jsem se stal pedagogem World Rugby. Pomáhám trenérům po celé Evropě zvyšovat úroveň jejich dovedností. Velmi podrobně jsem poznal vzdělávací projekt světové federace a rád bych jej představil i v Polsku.

O čem by tento projekt měl být ?

T. P. : „World Rugby“ sepsalo vše podrobně, není třeba prorážet do otevřených dveří. Mým úkolem bude předat tyto znalosti klubovým trenérům a hráčům. To je můj úkol na první období práce s týmy. Každý potřebuje znát tréninkový systém, herní systém a já budu chtít zapojit hráče národního týmu, zejména jejich ty vůdčí a jejich trenéry. Přál bych si, aby se každého tréninkového kempu  zúčastnili alespoň dva trenéři z každého klubu Extraligy.  Národní tým má být tím co sjednotí prostředí, které bude vyzařovat do všech klubů. Hybnou silou rozvoje polského ragby by mělo být extraligová ragby. Zvýšíme-li její úroveň, zvýší se také úroveň reprezentace.

Od čeho začnete, když budete zvolen ?

T. P. : Začal bych auditem všech hráčů ze špičkových klubů. Samozřejmě myslím sportovní audit. Chci ukázat trenérům, kde mají největší silné stránky a kde jsou slabosti jejich týmů. Totéž chci sdělit hráčům. Pravděpodobně budou mít podobné závěry, ale takový pohled z jiného úhlu založený na zkušenostech „World Rugby“ na nejlepších světových modelech, bude určitě užitečný pro každého. Bude také velmi důležité poslouchat potřeby klubů. Všechny materiály a kurzy musí být přístupné, jednoduché a srozumitelné. Můj projekt zahrnuje týmovou práci všech trenérů z ragbyové extraligy a těch, kteří pracují pro polskou ragbyovou federaci.

Audit a co dál ?

T. P. : Po auditu musíme určit, co je pro polské ragby nejdůležitější. Co je naléhavé a co může počkat. Společně musíme rozhodnout co chceme dělat a s kým to chceme dělat. Dnes mohu říci jednu věc, že ​​bez dobře vyškolených trenérů se nedá s ničím pohnout. Oni jsou to nejdůležitější co se týče sportovního pokroku celého polského ragby a tedy i národního týmu.

A co národní tým ?

T. P. : Každý kdo je dnes v tomhle týmu dostane šanci, ale také úkoly, které je třeba provést. Celý tým, ale i já, budeme muset tyto úkoly plnit. Vždy si budeme říkat pravdu, budeme zodpovědní za to co děláme, budeme si stále dávat vyšší cíle. Společně s polskou ragbyovou federací si stanovíme strategii, ale ne na rok, dva nebo tři, ale strategii po dobu nejméně 8 let.  Abychom to vyřešili, tak si všichni upřímně řekneme kde jsme, co víme a co se musíme naučit. Pak se budeme navzájem zodpovídat a spolupracovat. V každém případě chci toto slovo zdůraznit  –  spolu.

Proč by jste měl být tentokrát úspěšný ?

T. P. : Myslíte, že jsem naposledy nebyl úspěšný ? 25. místo na světě není výsledkem ? Třikrát porazit Německo, vítězství proti Belgii, rok bez porážky, 65% všech vyhraných zápasů – je to neúspěch ?

Nakonec ale došlo také k jediné prohře se Švédskem v historii polského ragby ztrátě důvěry a nedostatečné podpory klubů a unie.

T. P. : To byl jen jeden takový zápas. Hráči se ocitli v situaci, na kterou nebyli schopni reagovat. Někdy musíte ztratit, abyste lépe porozuměli svému vlastnímu potenciálu. Poté zvýšit intenzitu práce, úroveň odhodlání a jít výš. Samozřejmě neřeknu, že jsem neudělal žádné chyby. Ale dnes jsem o osm let starší a zkušenější. Pracoval jsem a stále pracuji v jinou národní federaci v České republice. A chtěli mě. Když jsem odešel, požádali mě, abych se vrátil. Češi dnes trénují trenéry, budují klubovou základnu a rozvíjejí celou federaci. Pohybují se vpřed, pokud jde o sportovní chování. A to můžeme také. Dnes mám také mnohem lepší kontakty ve „World Rugby, Rugby Europe“ a ve francouzské federaci. Skromně mohu říci, že jsem tam více rozpoznatelný.

Otázka zní: chcete z polského národního týmu udělat žoldnéřskou armádu, ve které budou hrát hráči z Francie ?

T. P. : Rozhodně chci, aby se polský národní tým skládal z nejlepších možných hráčů. Dnes ve Francii nebo Anglii existují hráči na vysoké úrovni s polskými kořeny. Zvláště s těmi z Francie mám stály a blízký kontakt.

Nějaká jména ?

T. P. : Nejmenuji ani jedno, protože na to není ten pravý okamžik. V příštích dvou letech, samozřejmě, pokud budu trenérem reprezentace, bude tým založen převážně na hráčích z polských klubů. Tento projekt musí dosáhnout mnohem vyšší sportovní a organizační úrovně – hráči a trenéři musí pochopit kde jsme, kam jedeme a přidat další prvek. Celý svět těží z hráčů, kteří se nenarodili v zemích, které reprezentují. Ale to dnes není mým cílem, takhle nechci budovat tuto reprezentaci. To má být na závěr třešnička na dortu. Dvě tři velká jména z velkých soutěží.

Hráči národního týmu napsali dopis orgánům federace a požádali je, aby co nejdříve vybrali trenéra. Rovněž označují vlastnosti, které by podle jejich názoru měl mít trenér národního týmu. Když to správně analyzujete, tak Vám vyjde jméno … Tomasz Putra, i když se kapitán týmu ostře distancuje od návrhu, aby hráči kohokoli podporovali.

T. P. : Je velmi dobře, že napsali tento dopis. Je velmi dobře, že se distancují od jakýchkoli návrhů, které by mě měli podporovat. Nic o tom nevím, s Piotrem Zeszutkem jsem už dlouho nemluvil. Ale tento dopis ukazuje, že jim záleží na tom, aby se rozvíjeli, že mají vizi toho, jak by chtěli pracovat. Tato vize se shoduje s mou vizí. Hráči budou moji partneři, budu s nimi mluvit, povzbuzovat je k práci a k rozvoji. Sdílení znalostí bylo vždy hluboce zakořeněno v mé osobnosti. Dám jim své nápady, své hodnoty. Pomůžu jim stát se lepšími hráči ragby a lepšími lidmi.

Rozhovor převzatý z webu polsatsport.pl zde

Foto: poslatsport.pl

Pro ragby.info Tomáš Krejčí