Archiv rubriky: Zahraniční ragby

Erasmus: „To co jsme jako tým dosáhli, je skvělé“

MISTROVSTVÍ SVĚTA 2019 JAPONSKO – Jihoafrická republika zvítězila ve finále mistrovství světa nad Anglií 32-12. Nebyla úplně favoritem, ale dokázala odehrát téměř dokonalé finálové utkání. Trenér Jihoafričanů Rassie Erasmus nastoupil do funkce před méně než dvěma lety. Teď se těší triumfu svého týmu. Čti dál

Sébastien Vahaamahina: „Pokusím se o vysvětlení“

MISTROVSTVÍ SVĚTA 2019 JAPONSKO – Potrestaný červenou kartou, druhořadník Sébastien Vahaamahina nepromluvil od svého zákroku v nedělním čtvrtfinálovém utkání mistrovství světa proti Walesu. Nakonec se vyjádřil krátkým textem. Je zřejmé, že lituje svého gesta a omlouvá se, tak jak to udělal před svými spoluhráči v soukromí šatny.  Oznamuje ukončení mezinárodní kariéry v 28 letech. Rozhodnutí učinil již před světovým šampionátem v Japonsku. Čti dál

Stephen Jones: „Moje rozhodnutí bylo okamžité“

MISTROVSTVÍ SVĚTA 2019 JAPONSKO – Po odvolání asistenta trenéra Walesu Roba Howley, Velšané povolali na poslední chvíli jednu ze svých legend – útokovku Stephena Jonese, který se svými 110 starty za národní tým přinese všechny svoje zkušenosti realizačnímu týmu. Minulý čtvrtek přiletěl do Japonska. Bývalá útokovka Walesu a Clérmontu popisuje svoje první pocity. Čti dál

Šokující porážka All Blacks vnesla naději do australského ragby

SYDNEY – 47. Ještě nikdy v historii novozélandská ragbyová reprezentace neinkasovala tolik bodů. Až o víkendu. Nečekaná a rekordně vysoká porážka od arcirivala z Austrálie okamžitě vyvolala spekulace o konci dominance Nového Zélandu ve světovém ragby. Jednoznačný favorit mistrovství světa v Japonsku, které začína už v září, odešel ze stadionu v západoaustralském Perthu s nejvyšší “nadílkou” od roku 1903. “Musíte věřit. Nemůžete panikařit jen proto, že jste prohráli jeden zápas. Nehodíme za hlavu vše, co jsme vybudovali. Budeme se soustředit na odstraněni chyb,” uvedl po závěrečném hvizdu novozélandský reprezentační trenér Steve Hansen. Čti dál

Ragbyová legenda, ve kterou věřil i Mandela, zemřela

Když jihoafrický prezident Nelson Mandela zdravil hráče nastoupené před finále Světového šampionátu v ragby 1995, zastavil se před Jamesem Smallem a podíval se mu do tváře. “Vy. Vy dnes máte před sebou obrovský ukol,” pronesl Mandela. Small přikývl a poté i splnil, co prezidentovi slíbil. Skvělý výkon jihoafrického křídelního útočníka výrazně přispěl k zisku slavné trofeje pro svoji zemi. Památné vítězství tehdy pomohlo sjednotit rasově rozdělenou Jižní Afriku. James Small v červenci zemřel na infarkt.

V historickém finále měl nikterak velký Small (178cm, 82kg) klíčovou úlohu. Pokrýt protihráče Jonaha Lomu (195cm, 115kg), který je považován za jednoho z nejlepších ragbistů všech dob. Lomu v semifinále zničil Anglii položením čtyř pětek. Ve finále ale vyšel naprázdno, a kredit za to posbíral zejména Small.

James Small. Mimořádně rychlý a bojovný hráč s vojenským sestřihem, stál u několika historických momentů jihoafrického ragby. Rodák z Kapského města nastoupil k prvnímu mezinárodnímu zápasu za Jižní Afriku, poté co byl v roce 1992 propuštěn z vězení Nelson Mandela a země byla přijata zpět do mezinárodní ragbyové komunity. V roce 1993 se Small stal prvním jihoafrickým reprezentantem, který dostal červenou kartu. Při zápase v Brisbane proti Austrálii vynadal anglickému rozhodčímu.

Nálepka problémového hráče “Bad Boy”, tak trochu už Smallovi zůstala. Užíval si života plnými doušky, pověstné se staly jeho návštěvy nočních klubů, pití alkoholu i užívání drog. Jednou utratil celou svoji výplatu za šest luxusních obleků od Armaniho. Sám sebe označil za “psycho-dítě”. Spoluhráči ho přezdívali “No rules”, tedy jako muže “bez limitu” či “bez pravidel”. Média často přirovnávala jeho chování k fotbalovým superhvězdám té doby jakými byli Eric Cantona či Paul Gascoigne.

Jako dítě a potomek britských přistěhovalců cítil Small v rasově rozdělené zemi diskriminaci i sám na sobě, a to ze strany tehdy dominantní bílé většiny občanů Jihoafrické republiky – potomků původně holandských přistěhovalců hovořící afrikánštinou. Když tým navštívil věznici a někdejší Mandelovu celu na ostrově Robben Island, zanechalo to na Smallovi hluboký dojem. “Ten člověk strávil v cele 27 let a přesto když ji opustil, nabízel lásku a přátelství všem. Když jsem si to tam uvědomil, začaly mi po tváři téct slzy,” uvedl v jednom z rozhovorů Small. S nadšením se pak naučil text nové jihoafrické hymny, která měla symbolizovat novou éru.

Smalluv otec Vernon hrál fotbal za Jižní Afriku, sám James skončil s kopanou v 17 letech, poté co byl vyloučen za to, že hlavou udeřil rozhodčího. Všestranně talentovaný sportovec (skvělý běžec na 100 a 400 metrů) dostal nabídku jít studovat do Spojených států, ale zvolil ragby. Small nastoupil za Jižní Afriku ve 47 zápasech a položil 20 pětek. Ragbyový reprezentační tým opustil v roce 1997. V posledním zápase proti Skotsku skóroval hned dvakrát. “Nejhorší pro sportovce je skončit. Neztrácíte jen slávu a peníze, ale i šanci dělat to, v čem jste nejlepší,” uvedl Small. Později prošel bouřlivými vztahy, narodily se mu dvě děti. Nevyrovnaný život pokračoval, po pokusu o sebevraždu skončil v psychiatrické léčebně.

Tehdy opět vkročil do jeho života Mandela. Smallovi zavolal a sdělil mu, že “má přeci stále pro co žít a že miliony Jihoafričanů ho stále považují za hrdinu.”

Victor Matfield, někdejší jihoafrický reprezentant označil Smalla za “pravděpodobně prvního ragbyového rebela Jižní Afriky”. “Milovali jsme ho protože byl svůj, někdy bylo těžké s ním být, jindy to bylo zase úžasné.” Britský deník Thé Times napsal, že odchodem Smalla, jihoafrické ragby navždy ztratilo “neobroušený diamant”.

Petr Býma, autor je hráčem a funkcionářem Waverley Rugby Club v Sydney