Miroslav Němeček: „Mám pocit, že národní tým nepotřebuje trenéra, ale manažera.“

Ať už uděluje pokyny nebo hraje, má obrovský respekt. Trenér Miroslav Němeček přivedl minulý týden ragbisty Říčan k extraligovému titulu, už tuto sobotu povede národní tým proti Maďarsku. Vedle toho ještě hraje 1. ligu za spojený tým Říčany B a ARC Iuridica. Dvoumetrový ramenatý chasník má v českém ragby výjimečnou pozici. Roky hrál špičkovou francouzskou ligu TOP 14, zřejmě nejbohatší soutěž na světě.

Trénuješ reprezentaci, trénuješ Říčany, hraješ první ligu, není ragby už trochu moc?
Miroslav Němeček: Je toho strašně moc, kdyby bylo jen tohle. Zároveň ještě vedle toho trénuju v Říčanech všechny kategorie v rámci sportovního centra mládeže. Je toho opravdu hodně.

Nejsou trenéři?
M. N. : České ragby má personální problém. Lidí, kteří by to chtěli dělat je málo. Já jsem v Říčanech na plný úvazek, takže se pokouším odvádět co nejvíc práce. O víkendu, který byl od léta můj první volný, jsem byl s rodinou v Krkonoších. Nejhorší je, že trénování zabírá od čtvrté hodiny odpolední, kdy se manželka Petra vrací domů, takže se vždy vidíme mezi dveřmi. No a s dětmi je to podobné.

Ragby ti teda asi na jednu stranu dává, na druhou dost bere?
M. N. :Díky ragby jsme zažili to, co bychom jinak měli jen stěží, třeba 12 let ve Francii. Uvědomuje si to i Petra. Ragby nám přineslo hodně pozitivního, jak finančně, tak v rámci zážitků. Teď si jakoby vybírá trošku daň.

Jak jsi si užil čtvrteční vítězství v extralize?
M. N. :Upřímně ani moc ne. Nebyla to nějaká obrovská radost, spíš mi spadnul kámen ze srdce.

Jak to?
M. N. :Když si v Říčanech, v klubu, který každoročně vyhrává téměř všechny dorostenecké kategorie, úplně všude, tak je na tobě strašná zodpovědnost, aby si to přetavil do mužského týmu. To se poměrně dlouho v Říčanech nedělo a úplně bylo cítit, kdy to přijde. Není možné, abychom v Říčanech vyhrávali posledních deset let v mládeži úplně všechno, a úspěchy A-týmu nepřicházely. Pořád tam visí takové to: tak kdy to přijde? Očekávání bylo tíživé. Přišla úleva a teď si myslím, že se nám všem bude lépe dýchat. Práce bude příjemnější.

A konkrétní věci, proč letos Říčany vyhrály?
M. N. :Je to zásluha toho, že máme kvalitní hráče a máme jich hodně. Takže naši hráči se mohli hodně prostřídat a také si hodně odpočinout a být čerství na další zápasy. Široký kádr byl základ úspěchu. Pak také určitě obrana, na kterou jsme se hodně soustředili. Když jsem v roce 2019 nastoupil v Říčanech jako kouč, tak jsme hodně pracovali na systému a na útoku, na poziční hře. Část hráčů to nechápala, museli jsme se tomu věnovat. Za rok či dva se to ustálilo a my se mohli věnovat obranné činnosti. Je to vidět, v tabulce jsme inkasovali nejméně bodů, obrana v klíčových utkáních jako se Spartou, s Vyškovem druhý poločas, částečně s Tatrou, tam se to ukázalo.

Ve vyvrcholení extraligy za stavu 19:12 pro Říčany se Vyškov pořád nevzdával, neměl si trochu strach, že to dotáhne?
M. N. :Obavy jsem měl, Vyškov mě překvapil. Naše taktika byla, abychom pořád hráli, abychom co nejmíň kouskovali hru. Věděl jsem, že Vyškov bude dobře fyzicky připravený a že jejich síla je v kolektivu. Ale nemyslím si, že jsou úplně atleti. Jsou hodně houževnatí, jsou hodně spolu, ale pořád jsem si myslel, že je utaháme a že pak odejdou fyzicky.

Což se třeba z mého pohledu moc nestalo.
M. N. :No to mě překvapilo, že neodešli. Byli schopni druhý poločas se zvednout a hodně bojovat. Navíc s tím samým kádrem, se kterým odehráli celou sezonu. Ti samí lidi, opravdu klobouk dolů před nimi.

Řekl si někdo z Vyškova výkonem proti Říčanům o start v reprezentaci?
M. N. :Kluci z Vyškova si říkají o start v reprezentaci od té doby, co jsem u národního týmu. Těch kluků co jsem zval je snad deset, jsou kvalitní, jenže oni prostě nejezdí.

Soustředění jsou v Praze. Není to problém?
M. N. :Ano, v tom jim rozumím. Ta cesta z Vyškova je náročnější než pro kluky z pražských týmů. Nicméně já v tomhle nemám moc volbu. V pražském Břevnově Na Markétě teď máme národní stadion, který můžeme využívat i v zimě a tak ho využíváme. Má umělou plochu. Třeba kluci z Brna, které zvu, tak ti jezdí. Z Vyškova ne. Do budoucna je pro mě určitým impulsem Moravu oživit, a dát více tréninků tam. V covidové době to šlo hodně špatně.

Co chystáš na sobotní zápas s Maďarskem na stadionu Tatry Smíchov?
M. N. :Jdeme vyhrát. I když bude hodně hráčů chybět, přišlo mi hodně omluvenek.

Jak to?
M. N. :Čím dál tím víc mám pocit, že národní tým nepotřebuje trenéra, ale manažera. Jde mnohem víc o to, jak dát hráče dohromady, než jak je trénovat. Podstatnější je, kdo se na zápas sejde, než co s těmi lidmi děláš. Může tam být top trenér, ale pokud nemá k dispozici ty nejkvalitnější hráče, tak je stejně dokáže posunout jen o určitý kousek. Zázrak z toho udělat nejde. I když proti Maďarsku nebudeme mít nejsilnější tým, dostanou šanci lidi, kteří by si třeba normálně nezahráli a mají šanci se ukázat a je to na nich, jak se k tomu postaví a zda to doženou bojovností. Proti Maďarsku by byla i skvělá divácká podpora, kluci to pak na hřišti vnímají.

Pořád ještě hraješ první ligu, tentokrát za spojený tým ŘíčanyB/ARC Iuridica. Baví tě to?
M. N. :Spíš naskočím do hry, když mám pocit, že můžu tým nastartovat. Ale přeci jen je znát, že jsem to tři roky neměl pořádně v ruce, a to je strašně znát. A pak stejně když chci něco udělat, tak mě nic neposlouchá (smích). Každopádně kolem sebe potřebuju tým, který i když dělá chyby, tak do toho dává srdce.

Zdroj: webrugbyunion.cz zde